close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Úvod

18. června 2016 v 0:23 | Palme |  Ztracená
Seděla jsem tam a měla jsem pocit, že mi všechno může dát.
Vysoký, černovlasý, opálený, stylový. Byl v pohodě. Seděl na pomalu vychládající pláži, díval se do moře, seděl vedle mně. Byl tam se mnou. Chtěl tam být se mnou a já jsem začínala doufat a toužit, že bude se mnou. Počátek vzbuzující se touhy, jak se postupně objevoval v mém nitru, pocit štěstí a spokojenosti, to vše jsem se snažila ještě chvíli udržet pod zámkem. Přece jen, takové emoce jsou tak lákavé a tak zrádné. Lehce se dají splést s iluzí a klamem jen proto, že po nich člověk tolik touží a pak si víc jak polovinu vykouzlí ve své vlastní hlavě, aby realita odpovídala představě. A přitom v tom nic není.
Vím to. Vidím to. Ale má duše tak moc touží po štěstí, že mysl se chytá každé možné příležitosti vyplnit vnitřní představu. Jak zrádný a nebezpečný je tento stav.
Nechám to být. Nechám to na něm a uvidím. Třeba nemá zájem a mně se tím vyřeší problém. Co však budu dělat, pokud zájem mít bude? Stanu se ztracenou a opuštěnou uprostřed letního horka, v rukou jen přání a touhy, které kdysi byly plné, teď však zejí prázdnotou? Ztratím tak už poslední nadšení pro svět? Pro lidi? Bude to můj konec?

Nevím. Neví se a nikdy se to nedá říct. Kdo ví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama