close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pár minut z jednoho života

9. prosince 2008 v 20:27 | Palme |  Love povídky
Ohayo všichni kolem :)
Po dlouhý době sem něco přidávám... našla jsem to v počítači a tak jak to bylo tak jsem to sem dala.... snad se vám to i přes divné zakončení, spíš přesněji, bez žádněho zakončení bude líbit. Ale můj učitel na němčinu by měl radost, že jsem splnila hlavní parametry pro "kurz Prosa"
....
Neměl jí rád, tak proč? Měl vůbec někdy nějakou rád? To ano, rád měl všechny, tak co se stalo? Jak může slovo "rád" mít najednou dva významy? Když přemýšlí o svých kamarádkách, ví že je má rád. Nemiluje je, má je prostě rád z kamarádství, protože to jsou úžasný holky, ale u ní? Když si vzpomene na ní, slova "mít rád" dostanou úplně jiný nádech. S holkama z okolí se cítí dobře, je veselý, ale když je s ní, je upřímně šťastný. V její blízkosti se cítí spokojeně a pokaždé když ji uvidí, jak se na něj podívá těma svýma vlídnýma očima, je naplněn zvláštním pocitem. Miluje jí celým svým srdcem, ale je to opravdu láska? Nechce ji ztratit, na to je mu příliš blízká, aby riskoval jejich vztah pro marnivou lásku. Opravdu tento risk je příliš velký. Opravdu je…
Seděl a přemýšlel o svých pocitech vůči ní. Pohled upřený na desku stolu před ním, ruce v kapsách, nepřítomný pohled. Každý kdo šel kolem upřel zrak na postavu zabořenou v křesle, on však žádný z pohledů neopětoval. Najednou sebou trhl a otočil hlavu směrem, kde právě zmizela jedna z procházejících postav. Byla to ona? S dychtivostí těkal pohledem ze strany na stranu a čekal, zda se znovu neobjeví. Neobjevila. Možná to ani nebyla ona. Otočil se zpátky ke stolu a pokračoval ve svém počínání.
"Marcu?" ozval se jemný hlas a on se otočil na svoji věrnou přítelkyni.
"Jane…" vydechl jako ve snách. Usmála se na něj a on si v tu chvíli nepřál nic jinýho, než aby tahle chvíle nikdy neskončila.
"Musím ti něco říct…" a dívčin pohled zahalil smutek. Znepokojilo ho to. Nechtěl aby byla smutná. Ona ne.
"Jane…" vzal opatrně její tvář do ruky. Upřeli se na něho dvě průzračné studánky a on mohl obejmout celý svět. Jeden druhému si hleděli do očí a mlčeli.
"Co se děje?" pošeptal. Oči dívky se zaleskly.
"Ne.." vytrhla se mu ze sevření. "Ne…" vydechla naposled. Otočila se a utíkala pryč. Sirius tam jen šokovaně stál.
"Jane… Jane. Jane! Jane!" začal na ní volat, ale ona neslyšela a běžela stále dál a dál.
"Jane!! Jaaane!" zmítal se v křečích.
Někdo ho pevně a přitom jemně chytil za rameno.
"Marcu!" uslyšel hlas. "No tak, Marcu! Probuď se, vždyť jsem tady…"
"Jane?" naposled s sebou trhl a otevřel pomalu oči. Před sebou uviděl tu tvář, která mu utíkala pryč. Z obavy, že by se mohlo stát to co ve snu, či jen tak, ji shodil k sobě do křesla a pevně ji objal. Nemluvil, jen ji držel a tiskl si ji k sobě co nejblíž. Držela ho kolem krku a mlčky seděla na něm. Cítil její dech, slyšel její tlukot srdce. Byl tak uklidňující. Nedokázal si představit, co by dělal, kdyby odešla. Kdyby ji znenadání ztratil. To se nesmí nikdy stát. Ona musí být stále s ním. Nezní to příliš majetnicky? Ne, on ji potřebuje.
Neví jak dlouho ji držel v náruči, ale byl za tu chvíli vděčný, že mu to dovolila. Že nekladla zbytečný otázky, neptala se, ona věděla, nebo přinejmenším tušila. A za to ji byl celým srdcem vděčný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama