Jen jedna noc
Procházela skr setmělý park. Vítr se proháněl mezi korunami stromů. Nikoho nevnímala. Byla sama uzavřena v nekonečné nicotě. Jen ona a monotóní míjení dvou nohou. Hlavu zabořenou do bundy, pohled upřený na zem před sebe, ruce zastrčený v kapsách. Jako tělo bez duše šla a nikdo ji nezastavil. Nikdo ji nepodal ruku a přesto věděla, že každou chvíli dostane pomocnou ruku. Ale chtěla ji? Ano, byla to opravdu lákavá nabídka, ale vždyť věděla že ji nemůže přijmout a když už ji přijme, musí jí okamžitě vrátit. Představa o vrácení takového daru ji trhalo srdce a tak se radši nabízené ruce vyhýbala. Dál ponořena do svých myšlenek vyšla z parku a zahla směrem k hlavní třídě. Dneska ho zase potká. Pocítila smíšené emoce při myšlence na shledání. Bude to smutné shledání. Ruka, o které snila ve svých snů a která by ji pomohla, jí byla nabízená. On tu byl pro ni, chtěl ji pomoc a měl ji rád. Ale vždyť ona ho měla taky ráda. Ráda jak jeden druhého může jen mít rád, ale láska pro ně byla hříchem. Ale co o tom přemýšlí. Do večera času dost a až ho zase uvidí, všechny chmury zmízí jak pára nad hrncem.
Zábava dávno už začala a byla právě v plným proudu. Bavila se s kámoškama u jednoho stolu, když v tom přišel. Všichni přítomní u stolu zvedli k nově příchozímu hlavu a s úsměvem na tváři opětovali jeho pozdrav. Stočila svůj pohled na svou kamarádku. Seděla kousek od ní a s očekáváním pozorovala, jak se nový člen sedá. V jejích očích se usadil smutek. Věděla, že ona je do něj zamilovaná. Před časem spolu něco i měli, ale byl to jen flirt. A její kamarádka to věděla a počítala s tím. Ale srdci nerozkážeš nevpustit k sobě tak milou duši. Sama se jí svěřila a ona byla tehdy ta, která ji utěšovala. Už jen z toho důvodu si nemohla dovolit stejný cit. Nemohla, i kdyby to bylo sebe těžší, nemůže ho taky chtít když ho chce ta druhá. Její smutný dialog v mysli jí vyrušil sama zmíněná osoba.
"Copak tady sedíš jak hromádka neštěstí?" naklonil se k ní a ona ucítila jeho horký dech na odhaleném rameni.
"Ale nic..." otočila se na něj snažíc se usmát. Hleděl jí do očí, jako by přemýšlel, zda má pátrat po důvodu její nálady, ale pak se na jeho tváři objevil taky úsměv a všechny chmury šly stranou.
"Tak pojď tančit..." chytl ji za ruku a zvedal se.
"Ne, mě se nechce..."podotkla, ale neměla šanci. On její protesty neslyšel a nekompromisně ji táhl za ostatními na parket. Vydržela to jen chvíli, okamžitě jak se vzdálil se vypařila. Nemohla tu zůstat, rozkol v její duši byl až moc velký. Odešla si tedy pro věci, rozloučila se s kámoškami a se slovy "Jsem už utahaná" opustila podnik. Loudala se noční krajinou a přemýšlela, co dál. Takhle to rozhodně nejde. Její pevná vůle a jistota se pomalu začala bortit a i když byla celkem v bezpečí, věděla, že za nějaký čas, by spadla do samého problému ve kterým je její kamarádka. A to ona nechtěla. Nechtěla pro něho být zase další, před kterou se musí být na pozoru, aby se do něho nezamilovala. On jí přece věřil. Věřil že ona je konečně ta pravá kamarádka, která nebude chtít nic víc. Jenže ona cítila, že selhává. Takové zklamání jemu a sobě nemohla dovolit. Zkroušeně se posadila na lavičku a zabořila bradu do bundy.
Někdo přicházel. Pomalu otevřela oči a snažila se rozhýbat ztuhlé tělo. Postava vyšla z po za stromů a mířila k ní. V první chvíli ji zaplavila vlna strachu, když však v přicházející osobě poznala jeho, byla v klidu.
"Hej...co tu děláš?" zarazil se a přešel k ní.
Pokrčila jen rameny a neodpovídala.
"No počkej... co tu teda děláš?" posadil se vedle ní a stále ji zkoumal pohledem.
"Neřekneš mi už konečně co se stalo?" zjemnil hlas. S očima plný vděčnosti a lítosti se na něj podívala.
"No?" nakloní se k ní a ona ucítí znovu jeho horký dech. Bylo cítit, že trochu pil. Stále ho propalovala svýma očima a on neuhýbal. Byli si tak blízko. Už jenom kousek a...
"Ne nic..." uvědomila si co dělá a rychle se otočila. Mlčel, chvíli setrval v poloze v jaký byl potom se znovu narovnal a vstal.
"A domů nemáš v plánu jít??" zeptal se.
"Nemám klíče a nejsou doma..." odpověděla potichu a stále zkoumala špičky bot.
"Tak pojď se mnou, ustelu ti v pokoji pro hosty..." rozešel se. Chvíli tam ještě seděla, pak se však zvedla, jelikož jinou možnost neměla a následovala ho.
Mlčky šli vedle sebe asi hodinu. Když přešli přes most, zahnul její průvodce do jedné ze zahrad kolem. Beze slov otevřel dveře a pustil jí dál. Sundala si kabát zatím co on ještě zavíral dveře. Když se na ní znovu podíval, zatajil se mu dech. Slušelo jí to. Měla odhalený ramena na který dopadaly pramínky jejích hnědých vlasů. Její tvář osvětlovalo jen světlo pronikající oknem do ulice. V tu chvíli ji chtěl víc něž kdy předtím.
"Ukážu ti ten pokoj..." zarazil své zhoubné myšlenky a rychle prošel kolem ní. Neotáčel se, nekontroloval, jestli ho následuje. Chtěl to co nejrychleji mít za sebou. Došel k jedněm dveřím a vešel. Přešel k posteli a začal rozhazovat peřinu. Podle tichého klapnut věděl, že je tu s ním. Nemusel by to ani slyšet, on ji tu cítil. Cítil její přítomnost. Vždycky ho naplňovala takovým štěstím, ale věděl, že tohle je jenom kamarádství. Nemohli mít nic víc.
"Tak já ti skočím pro čistý povlečení a..." zarazil se v půlce věty. Stála před ním a on už nemohl odolávat, nedokázal to. Bylo to silnější než on. Mlčela a jenom upírala své velké oči na něho. Fascinovaně zvedl ruku a pohladil ji po tváři. Nespouštěla z něho svůj pohled, i když se pod jeho dotykem lehce zachvěla. Jemně sjel rukou až k bradě. Ty rty ho omamovaly. Měl nezkrotnou touhu se jich dotknout. Pomalu se začal přibližovat. Naplněn vypuklou touhou a strachem z nastávajícího se jemně dotkl těch dokonalých rtů. Cítil jak se pod ním zachvěla. Zkusil to znovu. Teď už trochu jistěji. Nezarazila ho, jen malinko pootevřela ústa. Opatrně prohloubit polibek. Chvěl se po celém těle, takový vzrušení z polibku snad ještě nezažil a věděl, že ona na tom je podobně. Jejich jazyky se dotkly a začli si projevovat tolik potlačovanou lásku. Chytil ji kolem pasu a přitáhl si ji blíž. Ona mu roce obmotala kolem krku a snažila se co nejvíc přitisknout. V prvních vteřinách se v její hlavě objevila myšlenka, že by neměla, byla však rychle převálcována náhlou touhou po jeho blízkosti.
Pomalu se posadil na postel a ona s ním. Seděla mu na klíně a nepřestávala ho líbat a hladit. Zajel jí pod triku a začal prozkoumávat její horkou kůži na zádech. Pomalu směřoval výš a výš, až měla triko srolovaný těsně pod rameny. Na chvíli se oddálila a natáhla ruce. Přetáhl ji triko přes hlavu a odhodil jej někam do neznáma. Začal ji hladit po odhaleném těle a kochal se tou dokonalostí. Přiblížil se a nasál její vůni. Chvilku tak setrval, pak jí začal líbat na krku a ona mu vyšla vstříc. Chtěla si však ještě jednou užít jeho dokonalých polibku a tak ho odtrhla. Svalila ho na postel a začla ho líbat. Jejích vášnivá hra jazyků neznala konce a čím dýl se líbali, tím míň měli věcí na sobě. Za pár minut leželi vedle sebe úplně nazí. Jezdil jí rukou po rozpáleném těle, jemně ji mnul její ztvrdlé bradavky a nemohl se nasytit toho štěstí, který s ní prožíval. Chtěl ji, tak moc ji chtěl. Naklonil se tedy nad ní a zadíval se do jejích modrých očí. Odpověď, kterou v nich našel, mu bohatě stačila…
…
Ležela vedle něho, hladila ho na hrudi a užívala si poslední minuty s ním. Venku už začalo pomalu svítat. Věděla, že tenhle dárek byl jen na jednu noc. Dnešek je už pro ně hříchem. Končí noc plná vášně a lásky a začíná další den. Den ve kterém jim nenáleží být spolu. Věděla to a on to věděl taky. Kdyby spolu zůstali, nedopadlo by to dobře. Jak teď bude pokračovat jejich přátelství? Je možné ho udržet po tom všem? Sama netušila, ale doufala, že ať to dopadne jakkoliv, bude pořád její přítel.
Klaply dveře, studený vítr ji pročechral vlasy. Rozhlídla se, naposled dala sbohem tomuhle místu a rozešla se směrem domů. Zítra odjíždí, snad je to dobře. Třeba kdyby neodjížděla, nestalo by se to. A co ví, co se stane až se vrátí? To je ve hvězdách a ty je lepší v němém úžasu sledovat a nesnažit odhalit jejich tajemství.
Moc hezké.